DVACÁTÉHO OSMÉHO září.

28. září 2010 v 19:34 | ♥ |  written.
nejvíc miluju, když od něj běžím v dešti, směju se a sama nevím čemu, nemám pořádně nazutou jednu botu, takže mě to nutí smát se ještě sama sobě, snažím se doběhnout na zastávku včas a v hlavě mi zní jeho miluju tě. konec poetické vsuvky.

včera jsem si koupila progressa a omalovánku s broučkama. budu si je brát do školy a vybarvovat si, když se budu nudit. daneček mě pohladil a řekl že jsem jeho miminko, což mě urazilo. stejně ho sním.

taky byl včera pohřeb. dost hrozný zážitek. pořád mám před očima spícího dědu a brečící babičku. a všechny ty lidi, co chodí a podávají ti ruku a snaží se tě utěšit což tě rozbrečí ještě tak stokrát více. fakt skvělé. taky jsem zjistila, že v naší rodině je i schyzofrenie ;)) parádička, ještě nějaká nemoc kterou bysme v rodině snad neměli?

můj bratr se úplně snaží být jako můj přítel! a teď se rozhodl, že si sežene starou skládačku. myslím to kolo. a natře si ho na rasta barvy. překvapivě. a jako vyzvánění má boba a na ploše má boba a nosí rasta korálky! že mu není trapně, blbeček.

tooooooooooooooolik. víc to nejde. ;)