JEDENÁCTÉHO září.

11. září 2010 v 22:06 | blbka. |  written.
Už nemám ráda AA. Fakt ne. To se mi snad jenom zdá. Jak může existovat někdo tak namyšlený? Je snad dokonce namyšlenější než ten, kterého nemám v přátelích. Asi brzy nebudu mít v přátelích ani AA. Protože urážím jeho kamarádky a to se přece nesmí. Fakt mají hodně společného.

Bolí mě, když brečíš. Vzpomněla jsem si na tu památečnou větu. Tak dávno. A dneska jsem nevěděla, co mám dělat. Protože utěšovat nemá smysl, když stejně víš, že není nic, čím by se utěšit dalo. Nemá smysl ani obejmutí, protože to tě rozbrečí ještě víc. Můžeš akorát tak stát a poslouchat, jak brečí. Bezmoc. Totální.

Nesnáším toho člověka, kterého nemám v přátelích, protože má úplně nejlepší písničky prostě. Ne že bych lezla na jeho profil tak často jako Lithium, akorát není co dělat. Protože jinak bych seděla a přemýšlela o tom, co zrovna dělá Dan na Radegastu. A to nechci, takže.

Dnešní vystoupení bylo dobré. I když pršelo a já budu určitě nemocná. Ale zase mě to začalo bavit. Ani nevím proč.

NEVER APOLOGIZE FOR SAYING WHAT YOU FEEL, CAUSE THAT'S LIKE "SORRY FOR BEING REAL".
(jak jsem mohla napsat couse? :DD už jsem skoro jako komár.)