PÁTÉHO září.

5. září 2010 v 18:17 | blbka. |  written.
Je to špatné, hodně špatné. Nikdo mi neřekl, že to bude tak strašně bolet. Ale to se zvládne. Protože to ani jeden nechce jenom tak zahodit.. Bude to zase dobré, že jo?

Bylo to zvláštní, hodně zvláštní. Vidět jeho prázdnou postel a poslouchat, jak je babička nešťastná i přes to všechno, co už si s ním zažila. A jak je ráda, že jsem tam s ní zůstala, aby nebyla sama. Protože by se prý jinak uchlastala k smrti. Tomu se říká láska, takovou jinde nenajdeš. A já tady v porovnání s ní řeším totální pičoviny. Vlastně neřeším, protože to asi nemá řešení. Nebo má, ale ne takové, jaké bych chtěla..

Těším se do školy, potřebuju něco dělat. Ale nechce se mi být mezi lidma. Vůbec. Jedině s tím, který pro mě bude vždycky nejlepší na světě, ať už to bude mezi náma jakékoliv. Nebo vlastně já nevím, jestli s ním chci být zrovna teď. Mohlo by to být ještě horší.

V sobotu máme vystoupení. Jsem zvědavá, jak to zahrajem, když si Terezka musela barvit hlavu, takže nepřišla na zkoušku. Hlavně že bude zase úchvatně blonďatá.

Je mi zle zle zle.

Pokud si myslíš, že jsi šťastný, neboj se.. To přejde ;)