SEDMÉHO září.

7. září 2010 v 19:43 | blbka. |  written.
Řeknu vám největší ironii osudu. Po škole se rozhodneš, že půjdeš někam se svým kamarádem, protože nemáš co dělat. Při té příležitosti si řeknete, že si koupíte strašně drahý a nezdravý oběd, se kterým půjdete truchlit do parku, a radit si, co máte dělat, protože máte podobnou životní krizi.  (:D) Kamarád ti vezme tašku, že ji chce nést, protože váží asi tak padesát kilo. Říkáš mu že nechceš, ale on ji stejně nese! Jdete do toho parku a bavíte se o vašich životních krizích a o tom, jak chcete aby to bylo jako dřív. A pak ti tvůj přítel napíše, že tě viděl s nějakým klukem, co ti nesl tašku. Značně naštvaný. Fakt skvělé, co.

Taky vám řeknu, že Vlček by potřeboval rozbít hubu a těším se, až to někdo udělá.

Ještě vám musím říct, že mě štve, jak je jeden člověk krásný, přitom vůbec krásný být nemá. Ještě že neví, že si to myslím. I když on by si to myslel, i kdyby to nebyla pravda, že ;)

Jo a nejím. Nějak nemám potřebu. Vlastně jsem dneska snědla jenom to drahé jídlo, což je celkem málo na to, jak bylo drahé. Ale nestěžuju si. Vlastně stěžuju. Chci to zpátkyyy.

Totálně plavu v matice a to jsme zatím opakovali loňský rok. Fakt skvělé. Zajímalo by mě, jestli jsem fakt tak blbá nebo jestli za to můžou mé hluboké problémy, jenž mi zanechávají v mysli šrámy. (:D)

Vzpomínáš ještě, jak ses bála lásky a jiných násilí?