SEDMNÁCTÉHO září.

17. září 2010 v 20:52 | blbka. |  written.
Téma týdne je sen. Včera se mi zdálo, že mi umřel děda. Možná to brzo nebude jenom sen. Nechci říkat díky bohu, to by bylo až moc kruté a morbidní. A tak neřeknu nic. Taky se mi zdálo, že jsem se líbala s jedním hezkým klukem, kterého nebudu jmenovat a vůbec mu to nešlo, což je překvapující. A důvody proč jsem se s ním líbala jsou ještě překvapujícnější.

Mohla jsem teď být ve 100nu. Nebo v Prestigi (?). Nebo někde venku s Lin a Han a Becherem. Škoda škoda. Hlasivky už asi nejsou hlasivkami a je mi fakt blbě. A zrovna na víkend, to celkem naštve.

Dostala jsem z fyziky jedničku s hvězdičkou. A z matiky dostanu asi dvojku. A ze zeměpisu mám jedničku. A ještě mám jedničku z ruštiny a angličtiny. Jsem prostě nejlepší na světě. Všechno jde, když se chce, že.

Konečně mu někdo kopl do hlavy a došlo mu to. Snad. Aspoň pro tuto chvíli. Brečela jsem. Štěstím. Hormonální antikoncepce mi asi moc neprospívá, od té doby co ji mám brečím kvůli každé blbosti. Jako třeba když jsem brečela, protože jsem nechápala matiku a nikdo nebyl schopný mi to vysvětlit.

Zítra asi jedu do Ostravy, i když moje hlasivky pravděpodobně ještě nebudou hlasivkami. Pojedu s Tadeášem a možná i Beátkou a budeme vybírat dárky. Pro ně. Jsem fakt zvědavá, jestli něco vyberu, ale to teď není podstatné.

Doufám, že si všichni užívají páteční večer tak jako já.

tell me like you would die for me! like nothing else matters, like your world stops turning because of me! liike you mean it, you little shit! go on.

Tohle jsem tady chtěla dneska napsat, akorát že teď už ne, protože. Má to hlubší význam, samozřejmě.