DVACÁTÉHO listopadu.

20. listopadu 2010 v 18:50 | blbka. |  written.
.
flashmob v ostravě byl stokrát lepší než ten ve frýdku-místku a to tam bylo stokrát míň lidí. asi to bude tím. a harry potter byl taky dost dobrý. brečela jsem, když umřel dobby.
koupila jsem si hezké jemňoučké šedé kalhoty, které vypadají špinavě. ale doufám, že se ještě trošku roztáhnou, protože mám pocit, že jsou až příliš těsné, což moje nohy zrovna moc nepotřebují. ale mamka říkala, že jim to nevadí.
byla sranda po celém futuru nahánět ewu farnou a odhodlávat se, jestli za ní zajdeme pro podpis nebo ne. o tom, jakým způsobem jsem získala fix, kterým to měla udělat raději pomlčíme.
mám úplně divnou náladu, protože mi bea ukázala nejkrásnější písničku na světě s violoncellem a je smutná. ta písnička (mimochodem už stahuju její album, tak kdybys chtěla, pošlu ti ho.) bea je bohužel taky. asi toho člověka, co to všechno způsobil někam nakopu. ne asi, ale určitě. 
a hoří mi tady svíčka s perníčkovou vůní a je tady trošku tma a mám danovu mikinu a čuchám k ní, protože odešel moc brzy.
já se tááák těším na vánoce. ale úplně neuvěřitelně moc. už mám skoro všechny dárky. a bude to boží. a doufám, že mi ježíšek přinese tu vytouženou věc. a že po vánocích budu mít dost peněz na to, abych si koupila vytouženou věc číslo dvě.

jsme jak oheň a déšť,
někdy vážně mě štveš,
ale zlost je stav, co dlouho netrvá,
jsme venuše a mars,
jsme horko a mráz,
ale ladíš každou písničkou, co znám.
a tak stejný cíl mám dál. ♥