DVACÁTÉHO OSMÉHO listopadu.

28. listopadu 2010 v 21:11 | blbka. |  written.
Tumblr_lbst21j6bl1qclmxco1_500_large

A UMÍŠ SI PŘEDSTAVIT, ŽE BYS S TAKOVOU TŘEBA CHODIL?
šťastná. nejštastnější na celém světě. možná ještě šťastnější. možná ještě šťastnější než ještě šťastnější než ten nejšťastnější na celém světě. no dobře, to by stačilo nebo bych se do toho taky mohla zamotat.
jsem úplně hrozná. chtěla jsem se učit. chtěla. opravdu chtěla. ale nějak jsem se k tomu úplně nedokopala. chtěla jsem se naučit na opravnou z fyziky. fakt jsem chtěla. ale bohužel, nějak jsem to nezvládla. protože jsem měla divnou náladu.
asi tak moc divnou, jako že jsi sama doma od čtyř do devíti tyvole a někdo je na oslavě nebo na tréninku. to se mi moc učit nechtělo, i když kdy jindy se chci učit než v takovýchhle smutných chvílích?
dívala jsem se na deník nymfomanky a je to dost dobrý film. celkem smutný a tak trochu porno. ale líbil se mi.
dneska se mi nějak moc nechce nic psát.
těším se, až s mamkou budeme péct cukroví a perníčkyy!
bourala jsem zeď a nosila cihly. pracovala jsem! :D a probírali jsme s bráchou staré věci od prababičky a našli jsme její vysvědčení z první třídy. nebo pozvánku na příjmačky od dědy. nebo dopis, který mi chtěla poslat do lázní... bylo to smutné. hodně. a to bourání zdi vlastně taky. a taky jsme se dívali na staré fotky. úplně nejstarší. babiččin praděda neměl oko.
a taky jsem zjistila, jak se dali dohromady rodiče mojí mamky. je vlastně úplně obrovská náhoda, že je na světě. a ještě větší náhoda, že jsem tady i já. mám zase strašně filozofickou náladu, měla bych s tím něco udělat. asi jdu psát do deníčku, tam je to přece jenom lepší.. a bezpečnější.
báj.