OSMNÁCTÉHO ledna.

18. ledna 2011 v 11:43 | kravička |  written.
24501_1091881153902_1732723995_176944_4728030_n_large
Šla jsem spát v deset a vzbudila se až teď. V noci jsem se vzbudila asi desetkrát. Asi abych mohla zase brečet. Ne fakt, už není co. Skoro nevidím! :D Sranda, no. Strašná. Pět hodin. K popukání. Kdybys ho viděla. Umřeš. Umřu. Umřela. Jo, umřela, definintivně. Uvidíme na lyžáku, uvidíme na lyžáku. Co lyžák změní? Nic. Ani mi nepřišel pohled. Včerejšek byl nejhorší. Náš pejsek umře. Ztratila jsem přátelství nejlepší kamarádky, kvůli totální hovadině, kterou jsem ani nemyslela tak, jak ji pochopila. Včera jsem ztratila dva lidi, které mám nejradši ze všech. Předevčírem jsem možná ztratila dalšího. A kdo za to může? Hmm. Jo, můžeš si za to sama. Aspoň za část. Ještě že mě dneska přijde navštívit Majinka. Je vlastně celkem hezké, že se tady za ty tři týdny vystřídali všichni, na kom mi záleží. Škoda, že někteří naposledy. Na to ani není slovo. Mám dvojku z chemie, aspoň něco. Asi skončím jako jedna holka, která nemá ani kamarádky ani kluka ani kamarády ani lidi, kteří by byli ochotní s ní trávit čas a tak jí nezbývá nic jiného, než sedět doma a učit se. Jo, to bude můj případ. Fakt úžasné. Ale aspoň budu mít ze sebe dobrý pocit. Nebo budu chodit na akce. A dopadnu jak na Silvestra. To ze sebe ale dobrý pocit mít nebudu. Já chci pryyč. Daleko.. Ještě že mám aspoň jeho. I když ho nemám. Ani mít nechci. Haha. Nechápeš? Já taky ne.