Únor 2011

DVACÁTÉHO ŠESTÉHO února.

26. února 2011 v 22:14 | pavlínečečka |  written.
jestli se ptáte jak se mám, tak se neptejte. nevím. opravdu nevím. chvilku se mám tak hrozně, že si připadám jako by mě operovali bez narkózy a chtěli mi vyrvat všechny vnitřnosti z těla a nejde to. tak to zkouší každých pět minut znova a pokaždé to bolí ještě více. příjemné. pak jsou taky velice světlé chvilky, jako třeba včerejšek u lindinky s kristinkou. škoda jenom, že jsem usnula tak brzo! i když vzhledem k mému stavu to bylo asi nejlepší řešení. mohla bych zase začít mluvit o pěti smyslech a jiných věcech.. :D
radši jdu psát o zajímavých věcech. zjistila jsem, že když dáš raffaello na dvacet vteřin do mikrovlnky, je ten krém uvnitř lízatelný přesně tak, jak ho mám nejradši. vím že takhle to zní blbě, ale nevím jak líp to přirovnat.
vsuvka zajímavých věcí skončila. zajímalo by mě, kde v sobě beru tu odvahu. a vlastně vůbec nechápu, kdy se ve mně stala ta změna na názor, že by se takové věci neměly brát až tak moc vážně.
víš říkám si, že rok 2011 je zatím absolutně nejzkurvenějším rokem v historii mého života, tak proč ho neposrat ještě víc.
rozhodla jsem se, že lindinka zítra půjde někam s hodinkářem, protože budeme mít na lyžáku další věci, které můžeme řešit do rána. mám ananasové energy bonbonky, takže se nemusíme ničeho bát!
je na plese. sice jsem si říkala, že na to nebudu myslet. jenže to nelze. the hardest part is letting go.
cítím se strašně žádaná, když mi teď všichni píšou a) a chtějí vědět novinky ohledně mě a tamtoho člověka, kterého nechápu, b) ať se mám krásně na lyžáku, c) ať jim píšu smsky! roztomilý příběh.
mám haribo a haribo a milku a kinder maxi a oříšky v medu a arašídy máčené ve sračkách a bebečka a clubka a babybel a plno dalších věcí. mám i raffaello, ale pochybuju, že tam budou mít mikrovlnku.
taťka se zbláznil a stahuje z internetu různé recepty na nejhnusnější polívky na světě a strašně se těší jak bude vařit. dnešní návštěva tesca byla fakt vtipná. je s ním sranda. už chápu jak se cítí moji kamarádi, když se mi smějou.
spálila jsem si jazyk o horkou čokoládu. snad bude všechno ok. vždyť já ani nevím co chciiii.
zastavte někdo tu sadistickou operaci bez narkózy, děkuji.

true story

23. února 2011 v 23:44 | pavlínečečka |  written.
Tumblr_lecx77dxm11qcb1rpo1_500_large

DVACÁTÉHO DRUHÉHO února.

22. února 2011 v 22:44 | pavlínečečka |  written.
Tumblr_lglenzqesm1qajnnuo1_500_large
konečně den, který nemusím strávit aspoň z půlky v knížkách. ne že bych tam ty ostatní dny strávit musela, ale je to o dost lepší pocit, když víš že víš a nemusíš se jenom dívat kolem, jak ostatní píšou odpovědi nebo v lepším případě vymýšlet svoje vlastní velice originální, že, wojnarová! :D
jsem postižená, protože mi tady hraje už asi pošesté rytmus a jeho kurvy, kurvy kurvy. to bude asi tím, že to daniel opakuje desetkrát denně. teď přidal ještě "smrdíš jako mrdka, vypadáš jak děvka", tak doufám, že nezačnu poslouchat ještě tohle.
fakt nechápu, co dělá rytmus v porotě superstar.
fakt nechápu, proč dělám jednu hovadinu za druhou.
fakt nechápu, co se stalo s mojí malou beátinkou majtanovou, která chtěla sex až po svatbě a nemluvila sprostě a nechodila po trávě a nepila! vrať se aspoň částečně, tahle "slabší" se mi nelíbí! :D
fakt nechápu, jak můžu být tak blbá.
to nevadí, martin by to vzal asi jako nový skill, tak to tak asi budu taky brát. (nazvala jsem ho martinem a uvažuju stejně jako on? wtf?!)
byla jsem dnes s mým bratrem na tajné výpravě do parku, která asi k ničemu nebyla, protože jsem nepociťovala žádné změny. hlavně že jsem mrzla v mínus deseti!
těším se za mamkou do nemocnice. přinesu jí čokoládu a vložečky z albertíčka. což mi připomíná naši dnešní skvělou přednášku, která by byla jistě velice poučná, kdyby nám ji dali tak v šesté třídě. řekla bych, že dnes už je trošku pozdě.
začala jsem milovat kinder maxi. s takovouhle nikdy svých stopadesát kilo nezhubnu!
zítřek bude zlomový. nebo taky neee ;))


SEDMNÁCTÉHO února.

17. února 2011 v 19:41 | pavlínečečka |  written.
Tumblr_lgogbmy2cq1qbvim5o1_500_large
dneska je to měsíc od té doby, co byl u mě naposledy. celkem to letí, i když se mi zdají některé ty dny celkem nekonečné. jinak se mám dobře v rámci možností, kdyby tě to zajímalo.
zítra mám jenom pět hodin. takže si nestěžuju. i když první hodina s polčákem bude asi fakt skvělá, pět hodin týdně poslouchat ty jeho kecy, to je fakt za trest.
nesnáším majtanovou za to, že kvůli ní teď sedím doma a ne v divadle s babičkou!! :D dobře, spíš ji nesnáším za to, že se vždycky musí tak blbě pohádat s maminkou, takže nám pak nikdy nic nevyjde. a ještě k tomu jsme si nemohly pořádně popovídat. jenom doufám, žes mu nic neřekla ani ses moc nevyptávala, jinak jsi mrtvá, je ti to jasné.
zítra jdu někam s terezinkou. těším se. je to divné na to, jak moc jsem ji jednu dobu nesnášela. časy se mění. očividněěěě.
nenávidím, když se někdo ozve jenom proto, že něco potřebuje. ještě k tomu někdo, s kým jsi trávila šestnáctinu svého života. takhle to zní jako strašně krátký časový úsek, ale věř mi, že fakt krátký nebyl. 
talent na trapasy, fakt. nejlepší bylo dělat, že jsem vlastně vůbec nemířila jejich směrem. jsem tak skvělá.
daniel mi tady teďka brečí, že se s ním vůbec nebavím, přitom pro to vůbec nic nedělá.
zajímalo by mě, jak přejít z normální konverzace do konverzace, která směřuje k osobnímu setkání. i když pokud nedojde k dalšímu osobnímu setkání, nemusela bych vůbec nic dalšího vlastně řešit. jenže já asi chci aby k němu došlo.
vyliskejte měěě.
hej víš co, tamta holka je bisexuálka a líbala se se svojí učitelkou němčiny! musela jsem se o to s někým podělit, znáš to. 
brou princezny.

PATNÁCTÉHO února.

15. února 2011 v 19:52 | P. |  written.
Tumblr_l8z9pcfdys1qdo94eo1_r1_500_large
nechápu už vůbec nic. ale to nevadí, zvykám si. just breathe. mám na prstech dva malé škrábanečky a nevím od čeho, ale hrozně to bolí na to jak jsou malé, tak doufám, že to není infekce nebo tak něco. chudák maminka, do které budou řezat úplně.
furt jenom žeru. musím to omezit aspoň na polovinu nebo se za chvilku z mé mírné nadváhy stane nemírná obezita. 
kdyby tě to zajímalo, tak mi včera u zubaře nic nedělali. a pak jsme jeli zase do futura a maminka mi koupila krásné spodní prádlo, "i když mi ho momentálně nemá kdo svlíknout". a pak jsem byla v první hodině houslí a strašně mě to baví. těším se, až budu hrát krásně. a pak jsem byla s beátkou a její mamka se divila, jak to že s nikým neslavíme valentýna. haha, ha, ha. a pak jsem vylezla z výtahu u beátky a potkala jsem daniela, který není ani trošku gantleman. 
dostala jsem dvojku z biologie a od jedničky mě dělilo půl bodu, tak mě to trošku naštvalo.
dneska jsem si udělala celkem trapas, když se mě setřička ptala, jestli jsem už měla styk a já jsem jí nerozuměla ani na podruhé, což znamená, že jsem tuto otázku nemohla tak trošku odbýt jako vždycky a dělat, že se nikdo na nic neptal :D
a taky v té ordinaci to byla celkem sranda. bože, já jsem tak skvělá.
ozval se, že nemůže psát smsky a že napíše večer. pak mi psal M a povídali jsme si a on pak říkal, že by D nebyl rád že mi napsal a když jsem se ptala proč, prý by žárlil. moc si ho neumím představit. každopádně mě to celkem zmátlo a teď už vůbec nevím, co si mám myslet. hm, už píše. 
právě bych měla být na danielově zápase. psal mi smsku, ať tam přijdu. jenže já asi nechci vidět jak vypadá, chci si ho zachovat ve své hlavě krásného a tak :D
za chvilku je ordinacička.
FEEL LOST INSIDE MYSELF.


ČTRNÁCTÉHO února 2.

14. února 2011 v 21:31 | kravička |  written.
Tumblr_l0k2o51q901qahomfo1_500_large

ČTRNÁCTÉHO února.

14. února 2011 v 11:49 | kravička |  written.
Tumblr_lgie7aoczg1qgfo7wo1_500_large
Hádej, co je dneska za den. A hádej, jaké to bylo přesně před rokem touhle dobou. A hádej, jaké to bylo přesně před dvěma roky. A hádej, jaké to bude za rok. Nesnáším rok 2011. Sice ještě není ani v půlce, ale nezažila jsem zatím ani jeden den, kdy bych cítila náznaky štěstí nebo něčeho podobného. To když se válím s Tadeášem smíchy po lavici když slyším Ručkovou se nepočítá.
Odešla jsem už před tělocvikem, protože jsem rebel. Za chvilku jedu k zubaři. Řekni mi, z čeho mám být šťastná :D
Včera jsem zažila zajímavý den. Byla jsem v čajce. S ním. A hádej, jaké místo nám doporučil pan čajovník. Prý proto, že je nejsoukromější. Fakt skvělé.
Začínala jsem si připadat jako Vlček, ale bylo to pěkné. Bylo to sice pěkné, ale to nestačí. Vlastně by to mohlo být ještě hezčí. Nebo taky ne. Já vlastně nevím, co udělat, aby se z "pěkné" stalo "CHCÍPNUU". Už se mi to asi nikdy nestane. Ale to nevadí.
Ten hodný kluk, který nesnáší Pavla je skvělý. Píše dobře a dlouze a je milý a zároveň upřímný. Aspoň mám na koho svést, když mi neodepíše na tu smsku a už nikdy se nebude chtít vidět. I když říkal, že chce. Říkal plno věcí.
Nesnáším se za to, co dělám.
Chci zpátky do roku 2010, kdy bylo všechno nejúžasnější na světě. S tím nejúžasnějším na světě. Chci, abych si zase mohla stěžovat na to, jak je trapné jít k němu domů, když se mi tam dějou samé trapasy. Chci být zase jeho a chci, ať je můj.
Už jsi s tím trapná. Potřebovala bych pěkně vyliskat, ať se kurva vzpamatuju. 
Víš co je výhodou? Že až mi bude dneska vrtat, rozhodně mám milion věcí, na které můžu myslet, aby mě to nebolelo. 
Přece víš, že fyzická bolest překoná tu psychickou. To ale zkoušet nebudu, nejsem přece blbá :D haha, ha, ha.
kill me.

OSMÉHO února 2

8. února 2011 v 22:02 | kravička |  written.
Tumblr_lfzkvivuk51qbgmego1_500_large
mám chuť řvát a brečet. mám chuť udělat to co ten člověk na obrázku, jenže bydlím v přízemí, tak by to asi nemělo takový efekt. mám chuť utéct pryč a vrátit se, až to bude všechno vyřešené.
všichni mě serou!! :D beáta se nediví mému bývalému příteli, daniel mi píše že skončím zase jako děvka a že jsou to kokoti, tereza mě přemlouvá ať jedu a lindizna se nevyjadřuje a dokonce mi přeje, ať se mi uvaří mozek! ještě musím napsat kiki, co si o tom myslí. já se zabiju zabiju. řekněte mi někdo, kdy tohle pojebkané období skončí a kdy přijde nějaké nové a lepší.
je někde pryč, bůhví kde. a já nemůžu posoudit míru jeho náklonnosti v psaní, tudíž nemůžu vyvodit závěr, zda se jít či nejít zítra ožrat na ondřejník. fakt skvělé. nic to neznamenááááá, nic nic nic to neznamenáááááá. měl něco s půlkou frýdku. paráda. a zrovna s tou hnusnou, bože :D víš co je nejlepší? že tohle není zamilovanost, ale zvyk.
můžete mi někdo vysvětlit, proč lidi nazývají děvkami dívky, co mají něco s klukem po rozchodu s přítelem? děkuji. a můžete mi někdo vysvětlit, proč kamarádky těch dívek jsou na straně těch lidí, co to tvrdí? děkuji :D
já chci pryyyč. zítra půjdu na sjezdovku, budu na to všechno myslet, vrazím do stromu a můj mozek se nestihne uvařit, já jsem takový chudák!
celý den tady poslouchám, jak jde bratr vykrádat banky v GTAčku a už mám chuť po něm hodit něčím, co by ho bolelo.
víš co je ještě lepší než nejlepší? že před hodinou jsem tvrdila, že jsem strašně nad věcí.
haha, ha, ha.

OSMÉHO února.

8. února 2011 v 11:02 | kravička |  written.
Z88950370_large
napsat článek na téma týdne - smysl života? spíš ne, protože nevím, co jím je. byla doba, kdy jsem si myslela, že jsem ho našla, ale ta je pryč a s ní i můj smysl. 
nemám ze sebe vůbec radost, protože jsem píča. protože se neumím ovládat a protože stejně vždycky napíšu to, co mě nejvíc sere nebo naopak co mě nejvíc nesere. taky protože mám pořád ten hnusný pocit z toho všeho. taky proto, že ze mě můj bývalý přítel dělá děvku jen proto, že jsem se líbala s klukem dva měsíce po našem rozchodu. dobře, možná to nebyly dva měsíce, ale o tom on neví :D stejně nemá právo. hlavně že to jediné, co mu zbylo, je volejbalíček. a volejbalistky, ach.
víš kdo mi psal? ta kráva, se kterou to údajně dělal na kuchyňské lince. asi jsem jí odhadla správně, protože její inteligence asi nebude dosahovat zrovna nejvyšších výšin. a nejvíc mě nasrala ta jedna odpověď, kterou napsala. jenže mě už to nemá sráááát.
včera jsem byla lyžovat. ano, opravdu jsem byla lyžovat. náhodou mi to ze začátku šlo líp než jsem myslela, ale pak se mi v největší rychlosti skřížily lyže zrovna ve chvíli, kdy jsem neměla rukavice a bylo fakt příjemné rýt hlavou a rukama v tom hnusném sněhu, který mi udělal odřeniny :D
zamilovala jsem se do písničky me gustas tu. vždycky hrála v čajce a vždycky jsem chtěla vědět jak se jmenuje! škoda že ji má na zdi zrovna on.
nesnáším svoje rodiče za to, jak nesystematický mají systém mojí výchovy, která už je stejně celkem zbytečná, když se sama převychovám na totální kravku. a jejich argumenty jsou celkem dost chabé.
dneska jdu s terezkou po dlouhé době někam. doufám, že se dozvím plno zajímavých věcí. stejně si myslím, že přijdu domů smutňoučká, ani nevím proč.
uvažuju o zítřejším ondřejníku. ale asi si to stejně nechám až na ty čtyři oči.. a je to lepší? to nikdy nevíš předem, škodááá.

PÁTÉHO února.

5. února 2011 v 16:04 | kravička |  written.

Tumblr_lfgiehdipr1qb8a3ro1_500_large
byla jsem u babičky. mám roztomilou prababičku, měla bych k ní jezdit častěji, protože mě zatím ještě pozná a pěkně se s ní povídá, i když se za půl hodiny zeptá na to samé. byla jsem ráda, že jsem někde pryč od toho všeho. aspoň jsem si myslela, že jsem :D
víš co je nejlepší? mít kamarádku, které píšeš o půlnoci esemesky, jak je to všechno v prdeli, ona napíše, že jste propojené a pak jí zavoláš a obě brečíte, akorát každá z jiného důvodu. a zároveň ze stejného, je to fakt boží.
jsem pičaaaaaa :D to stačí.

DODATEK 23:39


Sometimes the best way to get over someone is to get under someone else.
musela jsem si tu větu vypůjčit, protože lépe bych to asi nevyjádřila. je to.. hodně zvláštní. všechno. jako sen, akorát spíš čekáš jestli se vzbudíš a i když to není zrovna noční můra, stejně doufáš, že to je tak jak by sis přála.
jenže nejde vo to kdo co chceeeeee.
černá kočka neznamená vždycky smůlu.

ČTVRTÉHO února.

4. února 2011 v 14:47 | kravička |  written.
640_large
nesnáším je. všechny všechny. a už nikdy nebudu pít, přísahám na svoji smrt! bože, opravdu by mě zajímalo, jak to vypadalo z venku. nebo ne, radši nezajímalo. nejlepší je běžet v mínus pěti stupních v balerínkách a v tričku bez ramínek do parku pro schovanou vodku. budu zase nemocná. taky je nejlepší trávit večer s někým, s kým bys ho trávit vůbec neměla, protože a) je to pitomost, b) je to pitomost, za kterou se chceš druhý den zabít, c) všichni kluci jsou neskuteční lháři a nevěřím žádnému už ani slovo. 
jsem ale pyšná na to, že jsem tamtomu řekla ne, i když on chtěl, aby to bylo ano. ano, a teď si myslím že jsem velký king, přesně tak.
k večeru jedu k babičce a nechce se mi tam. nechce se mi dělat vůbec nic. jenom tak pěkně ležet a přemýšlet nad tím, jací to jsou všichni čuráci. já tak závidím těm, co neví jaké to je. není o co stát.
příjemný pocit, když se dozvíš, že spal s tamtou tam a tam a pak se dozvíš že je z toho jedno obrovské nedorozumění a nikdo neví, jak to vlastně je. jako bych snad měla právo cítit se snad špatně nebo dokonce žárlit. 
vysvětli mi, proč říkal všechny ty věci a i když jsi tušila, že jsou to kecy, nebylo tak těžké jim uvěřit aspoň z části.
asi půjdu spát. a až se vzbudím, chci aby bylo 14. prosince 2010 a já to všechno udělám znova a líp. nebo chci ať se vrátí čas na 23. září 2009 a změním to úplně všechno. tohle mě nebaví.
víš co je nejlepší? že vlastně nevím, kterého idiota teď myslím. i když v případě toho jednoho je zamilovanost hodně silné slovo.