ČTRNÁCTÉHO února.

14. února 2011 v 11:49 | kravička |  written.
Tumblr_lgie7aoczg1qgfo7wo1_500_large
Hádej, co je dneska za den. A hádej, jaké to bylo přesně před rokem touhle dobou. A hádej, jaké to bylo přesně před dvěma roky. A hádej, jaké to bude za rok. Nesnáším rok 2011. Sice ještě není ani v půlce, ale nezažila jsem zatím ani jeden den, kdy bych cítila náznaky štěstí nebo něčeho podobného. To když se válím s Tadeášem smíchy po lavici když slyším Ručkovou se nepočítá.
Odešla jsem už před tělocvikem, protože jsem rebel. Za chvilku jedu k zubaři. Řekni mi, z čeho mám být šťastná :D
Včera jsem zažila zajímavý den. Byla jsem v čajce. S ním. A hádej, jaké místo nám doporučil pan čajovník. Prý proto, že je nejsoukromější. Fakt skvělé.
Začínala jsem si připadat jako Vlček, ale bylo to pěkné. Bylo to sice pěkné, ale to nestačí. Vlastně by to mohlo být ještě hezčí. Nebo taky ne. Já vlastně nevím, co udělat, aby se z "pěkné" stalo "CHCÍPNUU". Už se mi to asi nikdy nestane. Ale to nevadí.
Ten hodný kluk, který nesnáší Pavla je skvělý. Píše dobře a dlouze a je milý a zároveň upřímný. Aspoň mám na koho svést, když mi neodepíše na tu smsku a už nikdy se nebude chtít vidět. I když říkal, že chce. Říkal plno věcí.
Nesnáším se za to, co dělám.
Chci zpátky do roku 2010, kdy bylo všechno nejúžasnější na světě. S tím nejúžasnějším na světě. Chci, abych si zase mohla stěžovat na to, jak je trapné jít k němu domů, když se mi tam dějou samé trapasy. Chci být zase jeho a chci, ať je můj.
Už jsi s tím trapná. Potřebovala bych pěkně vyliskat, ať se kurva vzpamatuju. 
Víš co je výhodou? Že až mi bude dneska vrtat, rozhodně mám milion věcí, na které můžu myslet, aby mě to nebolelo. 
Přece víš, že fyzická bolest překoná tu psychickou. To ale zkoušet nebudu, nejsem přece blbá :D haha, ha, ha.
kill me.