ČTVRTÉHO února.

4. února 2011 v 14:47 | kravička |  written.
640_large
nesnáším je. všechny všechny. a už nikdy nebudu pít, přísahám na svoji smrt! bože, opravdu by mě zajímalo, jak to vypadalo z venku. nebo ne, radši nezajímalo. nejlepší je běžet v mínus pěti stupních v balerínkách a v tričku bez ramínek do parku pro schovanou vodku. budu zase nemocná. taky je nejlepší trávit večer s někým, s kým bys ho trávit vůbec neměla, protože a) je to pitomost, b) je to pitomost, za kterou se chceš druhý den zabít, c) všichni kluci jsou neskuteční lháři a nevěřím žádnému už ani slovo. 
jsem ale pyšná na to, že jsem tamtomu řekla ne, i když on chtěl, aby to bylo ano. ano, a teď si myslím že jsem velký king, přesně tak.
k večeru jedu k babičce a nechce se mi tam. nechce se mi dělat vůbec nic. jenom tak pěkně ležet a přemýšlet nad tím, jací to jsou všichni čuráci. já tak závidím těm, co neví jaké to je. není o co stát.
příjemný pocit, když se dozvíš, že spal s tamtou tam a tam a pak se dozvíš že je z toho jedno obrovské nedorozumění a nikdo neví, jak to vlastně je. jako bych snad měla právo cítit se snad špatně nebo dokonce žárlit. 
vysvětli mi, proč říkal všechny ty věci a i když jsi tušila, že jsou to kecy, nebylo tak těžké jim uvěřit aspoň z části.
asi půjdu spát. a až se vzbudím, chci aby bylo 14. prosince 2010 a já to všechno udělám znova a líp. nebo chci ať se vrátí čas na 23. září 2009 a změním to úplně všechno. tohle mě nebaví.
víš co je nejlepší? že vlastně nevím, kterého idiota teď myslím. i když v případě toho jednoho je zamilovanost hodně silné slovo.